Tabulka č. 2 – Determinanty vnímání úspěšnosti

Výsledky této studie jsou překvapivé, protože ukazují řadu společen–

ských jevů, které jsou ve své podstatě paradoxní. Za nejdůležitější vlast–

nosti pro to, aby byl člověk vnímán jako úspěšný, byly označeny ambicióz–

nost, schopnost řídit, sociální a komunikativní schopnosti, mít pověst

člověka s vysokým potenciálem, manažerské schopnosti, pracovní výsled–

ky, sebevědomí, kreativita a pracovní úsilí. Pokud se podíváme na tabulku,

v níž jsou jednotlivé determinanty úspěšnosti znázorněny, zjistíme řadu za–

jímavých skutečností: např. dosažené pracovní výsledky nejsou pro posu–

zování úspěšnosti tak podstatné jako mít pověst člověka s vysokým poten–

ciálem (tj. mít dobrou image) nebo ambicióznost je prokazatelně nezbytná

vlastnost k tomu, aby byl člověk vnímán jako schopný manažer.

Z výše uvedeného výzkumu můžeme vypozorovat, že národní kultura

bezesporu ovlivňuje subjektivní vnímání úspěšnosti a má dopad na sebepo–

jetí člověka.

Vytvoření si zdravého sebepojetí ­ I'am OK, you are OK

Eric Berne, americký psychiatr a zakladatel transakční analýzy, formulo–

val teorii, podle níž každý jedinec v sobě disponuje třemi tzv. egostavy ­ ro–

dičovským, dospělým a dětským. Rodičovské ve mně nakazuje, kárá, hlídá,

ale i pečuje, stará se; dospělé si klade otázky, zvažuje, přemýšlí a dětské tru–

cuje, rebeluje, uráží se či poslouchá. Při komunikaci může v jedné chvíli mít

jeden partner v rozhovoru nastaveno rodičovské „ucho“ a druhý partner

např. dětské „ucho“. Při hádce manželů může manželka vyčítat svému muži,

že zapomněl na nákup, a manžel se v tu chvíli urazí. Ani jeden v ten oka–

mžik nezapojil dospělý kanál a tak banalita může ústit až v nesmyslnou při.

19